Rocková zpěvačka kandiduje do pražského zastupitelstva

Pirátka Eva Markvartová věří, že by měly brzy nastat zásadní změny ve společnosti. Nedávno vstoupila do ČPS a kandiduje do pražského zastupitelstva na pátém obvodu. Kdyby uspěla, byla by jejím hlavním cílem informovanost občanů o tom, co se v místě jejich bydliště chystá, a možnost schvalování těchto záměrů v místním referendu. Posvítila by si na neprůhledné veřejné zakázky a snažila by se místo stavění nových nemovitostí o rekonstrukci chátrajících objektů. Když už parkovací karty, tak pro celou Prahu!

Eva Markvartová

Nedávno jsi vstoupila do České pirátské strany. Proč jsi se stala Pirátkou?

Už mě nebavilo jenom přihlížet tomu, co se kolem nás děje. „Pirátství“ mi dalo naději s tím něco udělat. Když jsem viděla projev pirátů v televizi, bylo to poprvé, kdy jsem si řekla: „Sakra, těmhle lidem snad věřím! Vědí, co říkají, na nic si nehrají.“ A když jsem jim napsala na facebook, hned reagovali a byli ochotní se mnou otevřeně diskutovat. Potěšilo mě, že se objevila strana, které se dá věřit, kde to lidé nedělají pro peníze, ale srdcem. Věnují této činnosti spoustu energie a dělají ji s nadšením a vírou, že něco konečně změní. Myslím, že piráti jsou dobrý začátek zásadní změny ve společnosti, která by tu doufejme měla brzy nastat. Z mého okolí vím, že spousta lidí nechce mít s politikou nic společného a považují to za ztrátu času. Ráda bych tenhle postoj změnila a myslím, že ČPS může českou společnost z téhle nemoci vyléčit.

Kandiduješ do pražského zastupitelstva. Jak vypadá vaše kampaň?

Plánujeme nízkorozpočtovou kampaň. Na našem transparentním účtu se můžete podívat, jak s penězi hospodaříme. Příjmy se zde nepohybují ve velkých částkách, tak nám nic jiného ani nezbývá. Ale myslím si, že i s málem je možné oslovit voliče. Bylo by fajn, kdyby nás v tomhle lidé podpořili a pomohli nám ukázat ostatním, že není důležité, kolik peněz máte, ale co skutečně děláte. Praha je poseta billboardy stran, které si to mohou dovolit. Jenomže je otázka, jak k těm penězům přišly. Kampaň Pirátů nebude spočívat ve slibech, dárcích ani billboardech. Nejvíce se chceme zaměřit na kandidaturu našeho jediného kandidáta do senátu – pana Pavla Přeučila. Je to náš největší cíl – aby alespoň jeden senátor byl pirát.

Piráti opět vyrazí do ulic s českopirátskými krabicemi a velká kampaň by se měla rozjet také na internetu, kde se chystají stránky pirátských kandidátů do těchto voleb.

Jaké by byly Tvoje priority, kdybys uspěla a dostala se do zastupitelstva?

Osobně bych se v zastupitelstvu snažila zaměřit na následující věci:

– zamezení neprůhledných veřejných zakázek;

– možnost hlasování občanů o změnách, které se chystají v místě jejich bydliště;

– povinnost prokázání příjmů radních a jejich blízkých a zamezení propojení s jejich podnikatelskými či soukromými záměry;

– podpora bydlení pro mladé rodiny a snaha využít neobydlené chátrající objekty (jejich oprava a slevy nájmů pro lidi podílející se na jejich obnově a rekonstrukci), případně využití takovýchto prostor pro kulturně-vzdělávací účely;

– ochrana a rozvoj veřejné zeleně, podpora sportů a aktivit pro děti a mládež;

– podpora zlevnění MHD a motivace k jejímu využívání namísto jízdy autem;

– parkovací karty platné pro celou Prahu;

– bezplatné veřejné sprchy pro lidi bez domova, zřízení více míst, kam mohou lidé nosit nepotřebné oblečení a kde si je mohou tito lidé vyzvedávat – nejlépe v blízkosti veřejných sprch, a zřízení veřejných prádelen a sušáren pro tyto účely. Bezplatné veřejné WC a voda na veřejných místech;

– doplnění odpadkových košů na místa, kde chybějí, a zároveň větší důraz na trestání za odhazování odpadků a znečišťování veřejných prostor.

Jsi také zpěvačka a připravuješ pro Piráty něco jako hymnu. Jak jsi daleko?

Chtěla jsem pirátům dát něco „ze sebe“ a vzpomněla jsem si na jednu skladbu, kterou jsme s kapelou měli složenou, ale ještě neměla text. Měla jsem pocit, že by z ní mohla být dobrá hymna, a tak jsem ji pirátům k tomuto účelu nabídla. V textu jsem se nechala inspirovat překladem zahraniční pirátské skladby a diskuzemi s ostatními piráty. Snažím se to pojmout jako projekt pro piráty, aby se mohli na své hymně sami podílet, a těším se, až budeme natáčet pirátské sbory. Příští týden skladbu s kapelou nahrajeme a následně se nazpívá. Byla bych ráda, aby se stihla vyprodukovat ještě před volbami. Plánujeme také k této skladbě natočit pirátský videoklip, ale uvidíme, jak to všechno půjde.

Máš na facebooku společnou fotku s Alicem Cooperem, kde ses s ním setkala a jaký je to člověk?

Bylo to na Slovensku, když jsme mu dělali předkapelu. Byl to nezapomenutelný zážitek. Když sledujete jeho téměř dvouhodinové monstrózní divadlo, kdy se nechá během koncertu několikrát popravit, přitom zpívá, hraje… Neuvěřitelné. Když ho pak vidíte v šatně, nevěříte, jak to taková osůbka může v tolika letech zvládnout. Ale i když je jasné, že by nejradši padnul a dal si po výkonu pořádný odpočinek, ochotně si s vámi povídá a ještě dokáže vtipkovat. Má v sobě něco magického a je vidět, že to je člověk, který opravdu něco dokázal. V hudební sféře něco znamená, ale zároveň zůstal při zemi a má v sobě pokoru a úctu k druhým. Moc mě překvapilo, když říkal, že nás sledoval, jak jsme hráli, a moc se mu to líbilo. U někoho jiného byste si řekli, že to říká jen tak ze slušnosti, ale jemu nejde nevěřit…

Eva Markvartová s rockovou legendou Alicem Cooperem

Pro svoje osobnější představení Eva Markvartová zodpověděla také následující anketní otázky:

Co je Tvým cílem v osobním životě?

Vím, že v této době je to dost nevýhodné, nepohodlné, problematické a téměř nereálné, ale ráda bych byla dobrým člověkem, něco dokázala poctivou cestou a zároveň někomu pomohla.

Co je pro Tebe ideální odpočinek?

Jak kdy, někdy je to procházka se psem, jindy se odreaguji na jumpingu nebo zumbě, taky ráda jezdím na lyžích (dříve jsem i závodila), jindy posedím s kamarády v hospodě nebo se jenom vyvalím k televizi a u ní pak dost často usnu (smích).

Jak by měl vypadat Tvůj ideální den?

To je zvláštní, že jsem nad tím asi nikdy nepřemýšlela. Beru den spíš tak, jak jde, a snažím se většinou všechen čas co nejlépe využít. Jediné, co si vždycky s oblibou říkám, je, že by bylo skvělé, kdyby měl alespoň 32 hodin a aby ráno ještě nebylo ráno… (smích).

Co Ti rozhodně nikdy nechybí v ledničce?

Asi máslo, to tam většinou vždycky zbyde (smích).

Čím jsi vždy chtěla být?

Zpěvačkou.

Oblíbená hračka v dětství?

Asi autíčka (smích). Hrávala jsem si jako malá nejvíce s bratranci, takže to byly spíš vždycky klučičí hry, ale aspoň jsem se naučila nebrečet hned při každém rozbitém kolenu. Nejlepší bylo, když jednou vymysleli, že si půjdeme hrát ven za dvoumetrový plot, jehož branka byla zamčená. Na jedné straně mě vysadili, ale už jim nedošlo, že mě na té druhé nikdo nechytá (smích).

Oblíbený předmět na ZŠ, SŠ, VŠ?

Tělocvik.

Co Tě rozesměje a co naopak naštve?

Rozesměje mě spousta věcí, řekla bych, že se směju poměrně často (smích). Někdy je to moje zábavná spolubydlící, jindy můj pes, někdy to jsou kamarádi a občas třeba i něco v televizi.

Naštve mě, když někdo lže, podvádí, ubližuje slabším nebo zvířatům. A co mě asi nejvíce dokáže rozlítit, jsou arogantní lidi, kteří si o sobě myslí, bůhví co nejsou. Paradoxně ti opravdu dobří lidé, kteří něco dokázali, si to o sobě nemyslí a i v tom spočívá jejich kouzlo a úspěch.

Oblíbený citát nebo životní krédo?

Třeba: „Člověk prochází přítomností se zavázanýma očima. Smí pouze tušit a hádat, co vlastně žije. Teprve později mu odvážou šátek z očí a on, pohlédnuv na minulost, zjistí, co žil a jaký to mělo smysl.“ Milan Kundera

Věřím, že všechno má svůj smysl, i když ho mnohdy nemůžeme najít...

Nejhorší zlozvyk?

Kouření nebo kousání nehtů (smích).

V jakém historickém období bys chtěla žít a proč?

Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela. Myslím, že každé období má své pro a proti a měli bychom se spíš dívat na to, co žijeme dnes, a snažit se, abychom žili co nejlépe. A uvědomili si také sílu přírody, protože ač ji ničíme všemožnou „pokrokovostí“, ona se vždycky může vzepřít a ukázat nám, že je silnější než „my“. Měli bychom před ní mít respekt a chovat se k ní s úctou.