Řekl jsem si, že těch úvah na společensko-politická témata bylo až moc,
ale pár nezodpovězených otázek a dojmů nad hromadou potištěného
papíru... přece jen mi to nedá. Člověk si klade otázky, na které v tom
dnešním předvolebním mumraji jen těžko hledá odpovědi. Novináři mají
plné ruce práce, je co psát a nemusejí při tom moc myslet. Každý den se
něco semele a než to člověk naklove do počítače, jednoho to unaví.
Tak jsem se například nedozvěděl, co vlastně Klause vede k tomu zarputile bojovat za českou měnu proti evropské, "i kdyby jsme měli být obklopeni eurozónou"? Odpoví mi někdo, nebo mě nechá domýšlet, co si vydělá spekulant, když bude mít spolehlivé zprávy z České národní banky, jejíž vedení jmenuje dobrý známý prezident?
A co když Nečas s Topolánkem chtěli využít Švejnarovo úsilí o stabilní Euro k tomu, aby obvinili eurolobbisty ze zkorumpování volitelů z vlastních řad? Není teď Topolánek vzteklý na naivního Bursíka, že mu chce koukat do karet, když se chystá hrát betla o nezvolení Klause?
Napadají mě i další:
Co všechno může zařídit Putinův spojenec jako prezident předsedající země EU?
Jaká dobra čekají v budoucnu Klause za jeho služby Moskvě? Bude následovat Schrödera?
Je Klausovo tažení proti zastáncům ohleduplnějšího přístupu k životnímu prostředí pouze výrazem narcistické touhy být výjimečný, nebo je v tom kalkul, o kterém se něco dozvíme až s odstupem?
Musím se také svěřit se silnými dojmy nad tím, jak se v médiích vyjadřoval lid, zda chce Klause, nebo Švejnara.
Pro Klause se vyjadřují většinou ti, kterým se dnes daří dobře – prorežimní podnikatelé nebo lidé, kteří v Klausově době dosáhli nějakého postavení ve státní sféře, umělci, co symbolicky nebo ve skutečnosti hrají na modré housle, sportovci, kteří jsou na vrcholu kariéry a spojují svůj úspěch s dnešní dobou. (U těch bude zajímavé sledovat jejich postoje, až jejich jepičí sportovní vrchol opadne.) Pak jsme mohli zaznamenat výroky akademických pracovníků. Na nezávislé myslitele byly jejich výroky dost slaboduché a některé vysloveně komické, například když jihočeský teolog Skalický upřednostňoval Klause proto, že se s ním osobně setkal a že mu Klaus pochválil práci. Před pár dny jsem se chtěl v krátké úvaze zamyslet nad postoji představitelů akademických elit, ale naštěstí mi to doma rozmluvili. Jsou totiž totožné se společností a ničím nevynikají.
"Kdo volí sedmičku (dnes Švejnara), má prázdnou ledničku!" znělo jedno posměšné heslo někdejších odpůrců OF a politických změn po listopadu 1989. Kdo zažívá úspěch v té které době, má odpor ke změně. Někteří by možná i dnes byli schopni povolat ozbrojené složky, aby nám Klause na Hradě ochránily, ale naštěstí pro jiné "časy se mění". Dříve nebo později Klaus prezidentem nebude, ovšem bylo by lépe, aby lidé prozřeli, dokud nezačnou senilnět, abychom tu pak neměli armádu agresivních důchodců, kteří nedají dopustit na zakladatele samostatného českého státu.
Pro Švejnara se také vyjadřují úspěšní lidé ve všech výše zmíněných kategoriích (neúspěšnými lidmi většinou tisk pohrdá), ale zřejmě si pokládají i otázky typu: "Sice se mi daří, ale bude se dařit i mým dětem? Nemohlo by se mi dařit lépe? Jaké ideály tady vlastně Klaus představuje?"
A co znamená Švejnar pro mě osobně? Ve srovnání s Klausem vypadá až příliš dobře. Ale jinak je to jen schopný a úspěšný syn svého bezbožného národa – osobnost bez spirituality. Jako člověk vnímavý k důležitým věcem a snahou s něčím pohnout kupředu by byl vítanou změnou, ale jeho význam pro společnost by se neměl přeceňovat.
