Ještě jsem neumřel. Bob Dylan

Podobný vzkaz kdysi napsal Dylanovi na lístek Woody Guthrie, písničkář, který se stal legendou už za svého života. Stejnými slovy by se dal charakterizovat i Dylanův koncert v ostravské ČEZ Aréně 9. června 2008. Sedmašedesátiletý Dylan odehrál 17 písní ze svého bohatého repertoáru.

Bob Dylan: Ostrava 2008Václav Urban

Seznam odehraných písní:

Stuck Inside Of A Mobile With The Memphis Blues Again
If You See Her Say Hello
Just Like Tom Thumb's Blues
Rollin’ And Tumblin’
Moonlight
Watching The River Flow
Desolation Row
Things Have Changed
Tryin’ To Get To Heaven
High Water
Beyond The Horizon
It’s Alright, Ma (I’m Only Bleedin’)
When The Deal Goes Down
Highway 61 Revisited
Ballad Of A Thin Man

Přídavky:
Thunder On The Mountain
All Along The Watchtower

Jel jsem na jeho koncert asi 400 km. Myslím, že on to měl z Varšavy se svojí suitou podstatně dál. Nezlobím se proto na něj, že nastoupil na pódium po 20. hodině, když jsem se navíc na internetu předtím dozvěděl, že se před 20. hodinou na pódiu neobjeví. Nepatřil jsem proto mezi tlačící se dav, ale přišel jsem ve chvíli, kdy moderátor oznamoval, že přichází Mr. Dylan. Lístek zakoupený s velkým předstihem mi byl trochu nanic, protože na tom místě bych se díval celou dobu na Dylanova záda, což neuspokojovalo mou představu o setkání s mocným zdrojem mé tvůrčí inspirace. Obkroužil jsem proto celou halu a postavil se dál k pódiu, než bych byl, kdybych zůstal na svém zaplaceném místě.

Udělal jsem pár fotografií mobilem a nahrál jsem celý koncert na mobilní záznamník, čímž jsem zřejmě spáchal hrozný zločin. Jelikož je to moje vzpomínka na setkání s člověkem, který je současně živou legendou, doufám, že se nenajde žalobce, který by mi ji vyrval, což ostatně ani není možné. Vzpomínka je tak silná, že se zaryla hluboko a zmíněný záznam brzy nebudu potřebovat.

Dalekohledem jsem sledoval výrazy Dylanovy tváře, jeho hubené nožičky rýsující se pod jeho koncertním kostýmem. To jak kroutil chodidly, ktyž se soustředil na zpěv a hru na klávesy. Evidentně chtěl potěšit publikum tím, že na řadě míst ve svých písních použil foukací harmoniku, ale místní obecenstvo bylo v tomto ohledu více než natvrdlé.

V hale byla tak polovina lidí z patnáctitisícové kapacity. Kdybych to býval věděl, vzal bych s sebou svého osmiletéto synka, který moc stál o to vidět Boba Dylana, bohužel se rozhodl až poté, co jsem koupil lístek. Třeba by měl i Dylan radost, že má tak zanícené mladé fanoušky. Takhle se musel spokojit jen s mým nadšeným hvizdem, který mě samotného málem připravil o sluch.

Bobe, ještě neumírej a přijeď zase.