Pavarottiho nekrology: příliš bombastických superlativů

11. 09. 2007 13:00:01
Předevčírem (6. 9. 2007) zemřel Luciano Pavarotti. Měl jsem ho rád, ale k napsání tohoto textu mě přiměla skutečnost, že nesdílím hodnocení jeho umělecké osobnosti, které je v těchto dnech slyšet ze všech stran. Nekrology jsou plné bombastických superlativů, ale mně vyvstává na mysli citát Kurta Adlera, sbormistra a dirigenta Metropolitní opery v New Yorku: "Mnozí instrumentalisté a zpěváci staví sami sebe do popředí. Přestože to mohou být silné osobnosti a mistři svého žánru, ještě bych je nenazval skutečnými umělci. Skutečný umělec totiž musí být pokorný. Samolibost byla jádrem mnoha virtuózních kariér, ale byl to také konec ryzího uměleckého růstu." *)
Nekrolog The Sydney Morning HeraldNekrolog The Sydney Morning Herald

Také se mi v této souvislosti vnucuje srovnání následujících dvou osobností – Pavarottiho a Louise Armstronga. Proč zrovna těchto dvou? Oba měli od přírody výjimečné hlasy – fascinující, nezaměnitelné, jedinečné. Ale když si je poslechneme, zjistíme, že v jejich uměleckém projevu je významný rozdíl, a není to jen otázka žánrů nebo polohy hlasu. Podle mě pro Armstronga platí, že zdrojem jeho uměleckého projevu je cosi autentického, co by asi Adler nazval vzpourou proti nepřízni osudu. V takových osobnostech vidí velké umělce, kteří se stali tím, čím jsou, zdoláním zdánlivě nepřekonatelného protivenství. Uspokojení podle Adlera není dobrý podnět k umění.

Pavarotti byl nepochybně výjimečný zpěvák. Možná milý a příjemný člověk. Určitě méně konfliktní než jeho rodák Franco Corelli, který oblažoval operychtivé obecenstvo generaci před ním. V době dnešní popkultury Pavarotti uměl ty nejvděčnější árie z oper naservírovat masám, což se dnes chválí jako popularizace vážné hudby. Je to ale také určitě výhodný byznys, když se autoři těchto skladeb nemusejí žádat o svolení interpretovat jejich díla ani jim platit. Dokonce si můžete vybrat, že si vezmete, obrazně řečeno, z písničky jen chytlavý refrén.

Ještě bych ke srovnání přibral jednu hudební osobnost – Boba Dylana. Dylan na rozdíl od předchozích dvou umělců hlas od Boha neměl (někdo dokonce řekl, že mňouká), ale přesto měl co říct milionům lidí a jeho autentický hudební projev je dodnes strhující.

Myslím si, že Adlerův text o motivaci k uměleckému projevu, který napsal před více než čtyřiceti lety, je hodně nadčasový.


*) Adler, K.: The art of accompanying and coaching. Minneapolis, University of Minnesota Press 1965, s. 182.

Autor: Václav Urban | úterý 11.9.2007 13:00 | karma článku: 24.19 | přečteno: 5211x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Lubomír Zemanec

Exkluzivní kniha - Aťka Janoušková

Každý dobře zná úžasnou včelku Máju a tedy i báječný hlas, který ji propůjčila herečka, dabérka a zpěvačka paní Aťka Janoušková. Všem nám bude tato dáma opravdu scházet, protože nás navždy opustila.

18.3.2019 v 13:00 | Karma článku: 4.27 | Přečteno: 119 | Diskuse

Karel Sýkora

Tears For Fears – Woman In Chains

Tears for Fears je anglická pop-rocková skupina, která se dala dohromady v roce 1981 ve městě Bath. Hlavní dvojicí skupiny jsou Roland Orzabal a Curt Smith.

18.3.2019 v 8:17 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 64 |

Dana Šumová

Blanka zve na hezkou chvilku s: Jaromírem Nohavicou (3. část)

Říkám si čím dál naléhavěji, jak bohužel stále platí, že nejohroženějšími zůstávají ti nejistí. Nejde jen o šikanu. Jak snadno se pranýřují ti, kteří přiznávají vlastní omyly. Jakékoliv. Stačí, že je rozhořčeně, veřejně nepopřou.

18.3.2019 v 7:30 | Karma článku: 12.12 | Přečteno: 227 | Diskuse

Karel Sýkora

Bernard-Henri Lévy, francouzský myslitel – Riziko populismu v dnešní Evropě

Bernard-Henri Lévy je francouzský filozof narozený v Alžírsku. Je představitelem skupiny, která si říká Nouveaux philosophes (Noví filozofové), a která je typická svou kritikou marxismu a totalitarismu.

18.3.2019 v 6:34 | Karma článku: 5.12 | Přečteno: 108 |

Barbora Večeřová

Krokodýl

„Myslíte, že by ta moje kniha mohla vypadat takhle?“ ukázala jsem svým literárním postavám návrh obalu v elektronické verzi. "Můj rok s inženýrem," přečetl inženýr nahlas a pokrčil rameny.

17.3.2019 v 19:05 | Karma článku: 13.26 | Přečteno: 285 | Diskuse
Počet článků 42 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2605
Autor webu www.neuhaus.cz

Osobní stránka

Osobní blog na aktualne.cz

---

MOTTO:

V našem světě rychle se měnících hodnot (vítaných změn, které přináší technický a vědecký pokrok) podléhají změnám také duchovní, morální a umělecké hodnoty, ovšem daleko pomaleji a ne vždy k lepšímu.

Těžko říct, co přinese budoucnost. Rád bych si dovolil vyjádřit názor, že nový horizont nám může otevřít pokorný zájem o vnitřní či duchovní hodnoty. Naše technologické pokroky by nám měly poskytnout více času – budeme totiž potřebovat kulturu, abychom si to všechno mohli dovolit.

— Kurt Adler, 1965

Najdete na iDNES.cz