Wagner, Grass, Kundera – umění jako kompenzace

21. 10. 2008 20:17:41
Před několika lety v Praze navštívila Bohumila Hrabala překladatelka jeho díla do hebrejštiny. Setkání nedopadlo dobře a paní Ruth Bondyová byla spisovatelovým chováním znechucena. Záhy napsala článek, jehož leitmotivem bylo, že nelze ztotožňovat autora s jeho dílem. V kontextu toho, oč nyní jde ve věci nových odhalení z minulosti Milana Kundery, se v tomto případě jedná o banální příběh nedorozumnění a jedné osobní deziluze.
Spisovatel Kundera nyní čelí informacím, že prý jako mladý student na vysoké škole podle policejního dokumentu udal svého vrstevníka Miroslava Dvořáčka, který pak strávil 14 let v komunistickém koncentráku. Kundera věrohodnost dokumentu popírá a na jeho stranu se postavila celá plejáda obhájců. Jejich podrážděnost je evidentní a argumentace v jeho prospěch se mi zdá podivná. Vymýšlejí se krkolomné konstrukce, hovoří se o plivancích, inkvizici, o mediálním lynči.

Co vede mnohé osobnosti, kterých jsem si doposud vážil, k tomu obhajovat bývalého komunistu, který žije ve Francii, nekomunikuje a nedovoluje překládat své knihy do češtiny, je mi záhadou. Jedním vysvětlením by mohlo být, že Češi mají raději mýty než skutečné hrdiny.

Není nic pochopitelnějšího, než že objevitel dokumentu o Kunderově udání Dvořáčka chtěl autora Žertu se svými zjištěními konfrontovat. Jak se ukázalo, ke konfrontaci Kunderu přimělo až jeho zveřejnění. Respekt, Ústav ani historika Hradilka bych v této souvislosti z nějakého selhání neobviňoval. Věci by se neměly překrucovat a z viníků dělat oběti.

V Německu před dvěma lety způsobilo pozdvižení příliš pozdní přiznání spisovatele Güntera Grasse, že sloužil u jednotek Waffen SS. Jeho stěžejním literárním tématem byla nacistická minulost. Osobně mi přišlo nechutné, že se krátce poté neostýchal skandalizovat současného papeže za jeho členství v Hitlerjugend. Grassovi se také vytýkalo, že se svým přiznáním čekal, až získá Nobelovu cenu.

V souvislosti s hysterií Kunderových obhájců jsem si vzpomněl na jeden z nejinspirativnějších textů o umění, který jsem kdy četl. Pochází od českého rodáka Kurta Adlera: „Někteří velcí umělci – například Richard Wagner – byli extrémně sebestřední, ale kompenzovali tuto chybu tím, že kázali altruismus ve svých dílech. To nás přivádí k dalšímu zdroji umění: kompenzaci za nedostatky ve svém obrazu – odčinění za skutečné nebo domnělé hříchy a chyby.“ Snad by bylo dnes méně hysterie, kdyby si lidé uvědomili, že umělecké dílo nemusí nutně stát a padat s morálním profilem svého tvůrce. Věc je však složitější.

Kundera se ve svém díle vyrovnává se svou komunistickou minulostí, a to bez ohledu na vyústění případu jeho diskutovaného udavačství. Grass i Kundera získali věhlas za svá literární díla a lidé se právem ptají po jejich autenticitě. Wagnerovo hudební dílo má nepochybně uměleckou hodnotu samo o sobě, bez ohledu na osobní charakter autora.

Je však otázkou, zda literární díla Grasse či Kundery nejsou jen osobními apologiemi bývalých protagonistů nacistické a komunistické ideologie. Pak je na místě zkoumat jejich životní osudy a postoje, abychom zjistili, zda jejich literární výpovědi nejsou veskrze prolhané a vlastně jen pokračováním falešných a plochých myšlenkových schémat, které zmíněné ideologie nastolily.

Text vyšel 21. 10. 2008 v MF Dnes pod redakčním názvem „Milan Kundera: oběť inkvizice, nebo letitý lhář?“
Autor: Václav Urban | úterý 21.10.2008 20:17 | karma článku: 14.79 | přečteno: 1447x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Lubomír Zemanec

Exkluzivní kniha - Aťka Janoušková

Každý dobře zná úžasnou včelku Máju a tedy i báječný hlas, který ji propůjčila herečka, dabérka a zpěvačka paní Aťka Janoušková. Všem nám bude tato dáma opravdu scházet, protože nás navždy opustila.

18.3.2019 v 13:00 | Karma článku: 4.27 | Přečteno: 119 | Diskuse

Karel Sýkora

Tears For Fears – Woman In Chains

Tears for Fears je anglická pop-rocková skupina, která se dala dohromady v roce 1981 ve městě Bath. Hlavní dvojicí skupiny jsou Roland Orzabal a Curt Smith.

18.3.2019 v 8:17 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 64 |

Dana Šumová

Blanka zve na hezkou chvilku s: Jaromírem Nohavicou (3. část)

Říkám si čím dál naléhavěji, jak bohužel stále platí, že nejohroženějšími zůstávají ti nejistí. Nejde jen o šikanu. Jak snadno se pranýřují ti, kteří přiznávají vlastní omyly. Jakékoliv. Stačí, že je rozhořčeně, veřejně nepopřou.

18.3.2019 v 7:30 | Karma článku: 12.12 | Přečteno: 223 | Diskuse

Karel Sýkora

Bernard-Henri Lévy, francouzský myslitel – Riziko populismu v dnešní Evropě

Bernard-Henri Lévy je francouzský filozof narozený v Alžírsku. Je představitelem skupiny, která si říká Nouveaux philosophes (Noví filozofové), a která je typická svou kritikou marxismu a totalitarismu.

18.3.2019 v 6:34 | Karma článku: 5.12 | Přečteno: 108 |

Barbora Večeřová

Krokodýl

„Myslíte, že by ta moje kniha mohla vypadat takhle?“ ukázala jsem svým literárním postavám návrh obalu v elektronické verzi. "Můj rok s inženýrem," přečetl inženýr nahlas a pokrčil rameny.

17.3.2019 v 19:05 | Karma článku: 13.26 | Přečteno: 285 | Diskuse
Počet článků 42 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2605
Autor webu www.neuhaus.cz

Osobní stránka

Osobní blog na aktualne.cz

---

MOTTO:

V našem světě rychle se měnících hodnot (vítaných změn, které přináší technický a vědecký pokrok) podléhají změnám také duchovní, morální a umělecké hodnoty, ovšem daleko pomaleji a ne vždy k lepšímu.

Těžko říct, co přinese budoucnost. Rád bych si dovolil vyjádřit názor, že nový horizont nám může otevřít pokorný zájem o vnitřní či duchovní hodnoty. Naše technologické pokroky by nám měly poskytnout více času – budeme totiž potřebovat kulturu, abychom si to všechno mohli dovolit.

— Kurt Adler, 1965

Najdete na iDNES.cz