Wagner, Grass, Kundera – umění jako kompenzace

21. 10. 2008 20:17:41
Před několika lety v Praze navštívila Bohumila Hrabala překladatelka jeho díla do hebrejštiny. Setkání nedopadlo dobře a paní Ruth Bondyová byla spisovatelovým chováním znechucena. Záhy napsala článek, jehož leitmotivem bylo, že nelze ztotožňovat autora s jeho dílem. V kontextu toho, oč nyní jde ve věci nových odhalení z minulosti Milana Kundery, se v tomto případě jedná o banální příběh nedorozumnění a jedné osobní deziluze.
Spisovatel Kundera nyní čelí informacím, že prý jako mladý student na vysoké škole podle policejního dokumentu udal svého vrstevníka Miroslava Dvořáčka, který pak strávil 14 let v komunistickém koncentráku. Kundera věrohodnost dokumentu popírá a na jeho stranu se postavila celá plejáda obhájců. Jejich podrážděnost je evidentní a argumentace v jeho prospěch se mi zdá podivná. Vymýšlejí se krkolomné konstrukce, hovoří se o plivancích, inkvizici, o mediálním lynči.

Co vede mnohé osobnosti, kterých jsem si doposud vážil, k tomu obhajovat bývalého komunistu, který žije ve Francii, nekomunikuje a nedovoluje překládat své knihy do češtiny, je mi záhadou. Jedním vysvětlením by mohlo být, že Češi mají raději mýty než skutečné hrdiny.

Není nic pochopitelnějšího, než že objevitel dokumentu o Kunderově udání Dvořáčka chtěl autora Žertu se svými zjištěními konfrontovat. Jak se ukázalo, ke konfrontaci Kunderu přimělo až jeho zveřejnění. Respekt, Ústav ani historika Hradilka bych v této souvislosti z nějakého selhání neobviňoval. Věci by se neměly překrucovat a z viníků dělat oběti.

V Německu před dvěma lety způsobilo pozdvižení příliš pozdní přiznání spisovatele Güntera Grasse, že sloužil u jednotek Waffen SS. Jeho stěžejním literárním tématem byla nacistická minulost. Osobně mi přišlo nechutné, že se krátce poté neostýchal skandalizovat současného papeže za jeho členství v Hitlerjugend. Grassovi se také vytýkalo, že se svým přiznáním čekal, až získá Nobelovu cenu.

V souvislosti s hysterií Kunderových obhájců jsem si vzpomněl na jeden z nejinspirativnějších textů o umění, který jsem kdy četl. Pochází od českého rodáka Kurta Adlera: „Někteří velcí umělci – například Richard Wagner – byli extrémně sebestřední, ale kompenzovali tuto chybu tím, že kázali altruismus ve svých dílech. To nás přivádí k dalšímu zdroji umění: kompenzaci za nedostatky ve svém obrazu – odčinění za skutečné nebo domnělé hříchy a chyby.“ Snad by bylo dnes méně hysterie, kdyby si lidé uvědomili, že umělecké dílo nemusí nutně stát a padat s morálním profilem svého tvůrce. Věc je však složitější.

Kundera se ve svém díle vyrovnává se svou komunistickou minulostí, a to bez ohledu na vyústění případu jeho diskutovaného udavačství. Grass i Kundera získali věhlas za svá literární díla a lidé se právem ptají po jejich autenticitě. Wagnerovo hudební dílo má nepochybně uměleckou hodnotu samo o sobě, bez ohledu na osobní charakter autora.

Je však otázkou, zda literární díla Grasse či Kundery nejsou jen osobními apologiemi bývalých protagonistů nacistické a komunistické ideologie. Pak je na místě zkoumat jejich životní osudy a postoje, abychom zjistili, zda jejich literární výpovědi nejsou veskrze prolhané a vlastně jen pokračováním falešných a plochých myšlenkových schémat, které zmíněné ideologie nastolily.

Text vyšel 21. 10. 2008 v MF Dnes pod redakčním názvem „Milan Kundera: oběť inkvizice, nebo letitý lhář?“
Autor: Václav Urban | úterý 21.10.2008 20:17 | karma článku: 15.59 | přečteno: 1447x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Seneca mladší – O hříchu

Lucius Annaeus Seneca byl římský stoický filosof, dramatik, básník a politik, syn Senecy staršího a vychovatel císaře Nerona.

21.9.2019 v 18:04 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 35 |

Karel Sýkora

Jan Asszonyi – Ježíšova odpověď na otázku po věčném životě

Olomoucký sbor Církve bratrské je různorodá skupina křesťanů. Společně se křesťané v tomto sboru zavázali následovat Pána Ježíše Krista, a to láskou a pomocí všem bližním, a sdílením dobré zprávy Evangelia.

21.9.2019 v 11:36 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 26 |

Karel Sýkora

Mr. Big – Take Cover

Mr. Big je americká rocková skupina, založená v roce 1988 v Los Angeles ve státě Kalifornie. Původní sestava skupiny byla: zpěvák Eric Martin, bubeník Pat Torpey, baskytarista Billy Sheehan a kytarista Paul Gilbert.

20.9.2019 v 4:46 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 16 |

Vladimír Špurek

Sŕŕŕŕ

báseň Janka Neriho Sŕŕŕŕ báseň Janka Neriho Sŕŕŕŕ báseň Janka Neriho Sŕŕŕŕ báseň Janka Neriho Sŕŕŕŕ báseň Janka Neriho Sŕŕŕŕ báseň Janka Neriho Sŕŕŕŕ báseň Janka Neriho Sŕŕŕŕ báseň Janka Neriho Sŕŕŕŕ báseň Janka Neriho Sŕŕŕŕ báseň

19.9.2019 v 17:10 | Karma článku: 3.54 | Přečteno: 163 | Diskuse

Karel Sýkora

Hrst židovských vtipů

Tentokrát jsem si je všechny vypůjčil z facebookové skupiny židovských vtipů. Co oceňuji je to, že si Židé dokážou udělat legraci sami ze sebe.

19.9.2019 v 11:02 | Karma článku: 10.75 | Přečteno: 187 |
Počet článků 42 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2606
Autor webu www.neuhaus.cz

Osobní stránka

Osobní blog na aktualne.cz

---

MOTTO:

V našem světě rychle se měnících hodnot (vítaných změn, které přináší technický a vědecký pokrok) podléhají změnám také duchovní, morální a umělecké hodnoty, ovšem daleko pomaleji a ne vždy k lepšímu.

Těžko říct, co přinese budoucnost. Rád bych si dovolil vyjádřit názor, že nový horizont nám může otevřít pokorný zájem o vnitřní či duchovní hodnoty. Naše technologické pokroky by nám měly poskytnout více času – budeme totiž potřebovat kulturu, abychom si to všechno mohli dovolit.

— Kurt Adler, 1965

Najdete na iDNES.cz