Můžu ho ubezpečit, že já budu svým dětem vysvětlovat, až na to budou
zralé, že vlastenectví je zvráceně pojímáno jako sounáležitost se
státem a s národem, ovšem že státy vznikají a zanikají a pojem národ,
jak je dnes chápán, je odporný ideologický výplod doby vcelku nedávné.
Řeknu jim, že můj cit pro to, co by se dalo takto nazvat, je svázán s
místem, krajinou, lidmi a našimi předky. Že krajina a lidé, kteří ji
obývali a obývají, jejich díla, myšlenky a činy, tvoří to, co nazýváme
domovem. Ten bychom skutečně měli mít v úctě a také ho přát ostatním,
kteří nemusejí být zrovna příslušníky nějaké většiny.
Že totiž sám český pojem vlast je svým způsobem podezřelý, je to totiž
kořen slovesa vlastnit. Vlastnit můžeme dům, koně, plochu ornice, ale
už nemůžeme vlastnit sousedy, krajinu, hudbu, literaturu nebo nebeské
ptactvo.
Že v angličtině i němčině je tento pojem svázán právě s krajinou
předků, s místem, kde mám svůj dům (fatherland, motherland, homeland,
country, home, das Vaterland, die Heimat).
V této souvislosti jim budu vysvětlovat a stále připomínat, že stát, ve
kterém žijeme (nebo jeho předchůdce, ke kterému se hlásíme), vyhnal z
domovů tři miliony našich spoluobčanů. A že pokud by vlastenectví mělo
být hrdostí na tento stát, pak by se jednalo jen o agresivní
šovinismus, který s láskou k domovu nemá nic společného.
Budu jim vyprávět, že na každém kroku se setkáváme s díly lidí, kteří
byli z naší společnosti vyvrženi. Že to však nic nemění na tom, že je
to nadále i jejich domov, krajina jejich předků. Že hmotná i duchovní
kultura, kterou tady zanechali, je součástí našeho společného domova.
Tito lidé totiž před staletími osídlili panenskou zemi, zkulturnili
prales a stali se tak původními obyvateli těchto krajin.
Ukážu jim na příkladech, že nepřijetí tohoto faktu se projevuje v české
společnosti zastíráním, lhaním a agresivitou. Chtěl bych, aby
pochopily, že to, co odvál idiotský vítr dějin, by se nemělo trapně
omlouvat, a že je spousta možností, jak náš společný domov kultivovat.
Budu je vést k tomu, že pojem národ je sprosté slovo a stát je něco,
před čím by se měly mít na pozoru. Že jediné podobné přijatelné slovo
je „společnost“ jako společenství lidí sdílející společnou krajinu a
společné dějiny a v ideálním případě i společné hodnoty.
- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
© 1998–2024 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Rozmnožování obsahu pro účely automatizované analýzy textů nebo dat dle ustanovení § 39c autorského zákona je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., IČ: 45313351.