To jsou slova refrénu jedné z nejslavnějších písní moderní hudby – Like A Rolling Stone od Boba Dylana v překladu Zdeňka Rytíře. Její poselství by se dalo shrnout větou: Nikde není psáno, že nemůžete skončit na ulici.
Bezdomovectví a chudoba jsou realitou. Moc nám to nevoní a rádi bychom
se zbavili tísnivého pocitu, že s tím máme mít něco do činění. Občas
nás z poklidu vytrhnou zprávy, kolik bezdomovců kde umrzlo, že nějakého
sešrotoval popelářský vůz, když nocoval v kontejneru, nebo zemřel bez
ošetření před branou nemocnice, kam ho paní doktorka nechala vyvést,
protože jí páchnul.
Naprosto šokující jsou i zprávy, jak úředníci sociálních odborů
vymetají z měst chudé rodiny tím, že jim odeberou děti a umístí je do
ústavů, někdy záměrně až na druhý konec republiky. Není to nic
výjimečného. Zdá se, že je to osvědčená strategie soudě podle
znepokojivých statistik o počtech odebraných dětí od rodin.
Kdo je tu vlastně opovrženíhodný? Páchnoucí bezdomovec, nebo navoněná
úřednice či lékařka, která se dopouští donebevolající nespravedlnosti?
Chudí jsou realitou v jakékoli společnosti, ale ve skutečně vyspělých
společnostech požívají zvláštní ochrany. Už před třemi tisíci lety
zaznělo: „Buď proklet, kdo převrací právo bezdomovce, sirotka a vdovy.“
(Dt 27,19a)
-----------------------------------------------------------------
Přeji hezké Vánoce
a všechno dobré do nového roku
PF 2009
-----------------------------------------------------------------