Mít na ulici byt

Teď už to víš co je to sama být mít na ulici byt nemoct se ani hnout stát jako solnej sloup

To jsou slova refrénu jedné z nejslavnějších písní moderní hudby – Like A Rolling Stone od Boba Dylana v překladu Zdeňka Rytíře. Její poselství by se dalo shrnout větou: Nikde není psáno, že nemůžete skončit na ulici. 

Bezdomovectví a chudoba jsou realitou. Moc nám to nevoní a rádi bychom se zbavili tísnivého pocitu, že s tím máme mít něco do činění. Občas nás z poklidu vytrhnou zprávy, kolik bezdomovců kde umrzlo, že nějakého sešrotoval popelářský vůz, když nocoval v kontejneru, nebo zemřel bez ošetření před branou nemocnice, kam ho paní doktorka nechala vyvést, protože jí páchnul.

Naprosto šokující jsou i zprávy, jak úředníci sociálních odborů vymetají z měst chudé rodiny tím, že jim odeberou děti a umístí je do ústavů, někdy záměrně až na druhý konec republiky. Není to nic výjimečného. Zdá se, že je to osvědčená strategie soudě podle znepokojivých statistik o počtech odebraných dětí od rodin.

Kdo je tu vlastně opovrženíhodný? Páchnoucí bezdomovec, nebo navoněná úřednice či lékařka, která se dopouští donebevolající nespravedlnosti?

Chudí jsou realitou v jakékoli společnosti, ale ve skutečně vyspělých společnostech požívají zvláštní ochrany. Už před třemi tisíci lety zaznělo: „Buď proklet, kdo převrací právo bezdomovce, sirotka a vdovy.“ (Dt 27,19a)


-----------------------------------------------------------------
Přeji hezké Vánoce
a všechno dobré do nového roku
PF 2009
-----------------------------------------------------------------