Děkujeme za pochopení.
Václav Urban
Emailová diskuse s Romanem Jochem
ROMAN JOCH: Nesouhlasím, že je to problém chudoby; myslím, že to vidíte příliš ekonomicko-deterministicky. Je to problém světonázorový - religiosní lidé mají více dětí, nevěřící méně, a to bez ohledu na to, jak jsou na tom materiálně, zda jsou bohatí či chudí. Evropa je sekulární, Amerika religiosní. Evropa má demografický problém, Amerika nikoli. Přitom bohatí a chudí žijí v obou stejnou mírou. A tlak reklamy je v obou stejný. Přesto realita lidských voleb ohledně počtu dětí je odlišná. Religiosní bohatí mají spoustu dětí, stejně jako religiosní chudí. Sekulární bohatí mají málo dětí, nebo žádné, stejně jako sekulární chudí. S chudobou - či strachem z ní - to má málo společného.
Václav Urban
Re: Emailová diskuse s Romanem Jochem
ROMAN JOCH (pokračování): Bezdětní nejsou "produktem" - tj. obětí - civilizace. Jsou to lidé, kteří činí své volby, byť nesprávné. My dva žijeme v téže civilizaci jako oni, a přesto nejsme jejím produktem! Proč ostaní považujete za produkt, a sebe ne? Máte pravdu, Vy nejste žádný "produkt", nýbrž svéprávná lidská bytost - ale proč stejný nárok nepřiznáte i ostaním? Vy je chcete litovat a exkulpovat, ale přitom vlastně říkáte, že jsou to nesvéprávné loutky. Vaše mírnost k nim je vlídná navenek, ale za cenu toho, že je vlastně považujete za nesvéprávné.
erben3
.
Karma. Jsem rád, že v této společnosti opravdu ještě existují lidé, kteří přemýšlejí tak, jako Vy.
Hucul
Pekne napsano.
Drive bylo snadne mit dite, protoze jste mu nemuseli platit tisice za skolni vylety, ktere jsou ale dnes "normalni", nemuseli jste ho krmit vitaminy, aby se vyvazilo to, ze cele sve kapesne nacpe do nezdravych jidel z bufacu, nemuseli jste mu kupovat nejnovejsi mobily a platit kredit, nemuseli jste ho oblekat do nejnovejsiho obleceni, ktere je vzdy ZARIVE CISTE, nemuseli jste ho brat na dovolene, vozit autem, kupovat mu jednorazove pleny a pozdeji deodoranty.
Zly_Soused
Re: Pekne napsano.
Já nevím, já na tohle prostě nevěřím. Většinu těch věci co jsi popsal nemusíš i dnes. Pořád platí, že dítě především potřebuje oba rodiče a jejich čas. To všechno ostatní je jen mediální a společenský tlak. Horší mi to přijde ve velkých městech.
Ginny
Naprostý souhlas
Přesně to jsou ty důvody, proč váháme s dalším dítětem.
Protože čtyři jsou pro většinu našeho okolí moc a životní standard by nám poklesl pod průměr, pokud tam už není.
A zatím těžko sbírám síly jít do toho i navzdory okolí.
chenile
nemusi to byt ani spolecensky tlak
ale proste nutnost byti... Moje snoubenka by dite taky chtela... ale byt jsme od mesta za 300tisic nedostali a moji rodice ani nic nezprivatizovali.. takze jsme se museli zadluzit az do duchodu abychom mohli bydlet v 2+kk byt pro rodinu maly, ale vic jsme si dovolit nemohli.. v tom je ten hacek... bydleni je v dnesni dobe tak drahe, ze na deti penize proste nezbydou, nebot ucet za bydleni a energie nam sebere cely jeden plat .... Pro rypali predem rikam ze si nestezuji, ale nemuze po me nikdo chcit abych mel dite a zivil celou rodinu z materske a jeste abychom spali vsichni tri v jednom pokoji..
kion1
Volič Národní strany
Zajímavé.Upřímně takhle jsem o tom nepřemýšlel, ale máte zřejmě velký kus pravdy, jestli ne celou!
1gomez
ti nejchudší na společenské konvence kašlou a dětí také moc
nemají.
To, co jste popsal, platí pro část společnosti a pochybuji, že to je většina. Přece jenom mít dvě děti je stále jen standard.
Spíše do té skupiny spadáte sám a myslíte si, že je na tom stejně i okolí.
- Počet článků 42
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2620x
Osobní stránka
Osobní blog na aktualne.cz
---
MOTTO:
V našem světě rychle se měnících hodnot (vítaných změn, které přináší technický a vědecký pokrok) podléhají změnám také duchovní, morální a umělecké hodnoty, ovšem daleko pomaleji a ne vždy k lepšímu.
Těžko říct, co přinese budoucnost. Rád bych si dovolil vyjádřit názor, že nový horizont nám může otevřít pokorný zájem o vnitřní či duchovní hodnoty. Naše technologické pokroky by nám měly poskytnout více času – budeme totiž potřebovat kulturu, abychom si to všechno mohli dovolit.
— Kurt Adler, 1965