Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

admiral666

19. 1. 2010 10:06
super clanek

Mi mluvi autor z duse, presne ten natlak na konzum je vsude kolem nas. Ale s odebranim ditete socialkou bych to zas tak neprehanel, rozhodne neplati, ze pokud rodice nevozi dite do skoly autem vyssi stredni tridy, tak ze ho socialka sebere a taky socialka nefunguje jako modni policie, aby hlidala, zdali jdou vsichni s trendy. Pokud junior nechodi ala zilvar z chudobince, tak bych problem nevidel.

0 0
možnosti

damianka1

19. 1. 2010 0:28
článek je zajímavý

mám jednu připomínku,někde jsem četla,že po listopadu 1989,lidé se začali zdravě stravovat,začala tu být celoročně přístupná zelenina a ovoce.Lidé přešli na rostlinné másla a sojové maso a lehčí masa.

0 0
možnosti

Kolumbo

18. 1. 2010 23:57
Tak tohle

je super článek!!! A kdo se dokáže nenechat manipulovat okolím, může si žít docela levně - stačí se spokojit se standardem, jaký byl běžný u střední vrstvy před takovými dvaceti lety. Generika za babku, jídlo se dá taky pořídit lacino / kuře, běžná zelenina a ovoce /, dost věcí si může člověk vypěstovat. Problém je hlavně  ve vynucovaných "evropských standardech", bez kterých by se jedinec bez vysokých příjmů docela obešel. Každý by měl mít právo pořídit si takové bydlení, na jaké stačí, i kdyby to měla být zemljanka. Chudé vytváří především stát, včetně toho "sociálního". Nakonec, čím by se živili socani, kdyby se lidi necítili být chudáky? Přesvědčit dobře situovaného, aby se cítil jako chuďas a volil cynické šíbry je nejlepší socanský trik.

0 0
možnosti

admiral666

19. 1. 2010 10:04
Re: Tak tohle

V zemljance bydlet jde, ale nejde ji zkolaudovat. Mnoho bezdomovcu zije za mestem v chatrcich. Nebo takova ruina petrovickeho zamku je jich plna. Ouplni knizepani.

0 0
možnosti

dolch

18. 1. 2010 23:31
Přiznám se

bez mučení, že jsem to nepřečetl celé. Přesto si myslím, že článek je zajímavý. K tomu, co jsem četl, mám jednu výhradu - za moderní nemoci nemůže nadbytek sám (snad s výjimkou nadváhy). Za rozkvět nemocí může - paradoxně - rozvoj moderní medicíny. Ale to je šíleně složité téma, které by samo o sobě vydalo na několik článků. Léčit, či neléčit? Možná o tom zkusím něco dát ...

0 0
možnosti

admiral666

18. 1. 2010 23:35
Re: Přiznám se

co je na tom sloziteho, proste lide neumiraji na to, na co umirali driv a tak se projevuji veci, ktere driv nemely sanci vyplout. Detaily uz samozrejme jsou slozite :-)

0 0
možnosti

kevinbb

18. 1. 2010 23:19
Ano,

velmi dobre napsany clanek.

Velka karma.

R^

0 0
možnosti

wencap

18. 1. 2010 23:05
souhlasím s autorem!!!

R^R^R^R^R^R^R^R^

0 0
možnosti

bivojcz2

18. 1. 2010 22:44
Co matete pane

Jaké moderní společnosti, snad v kapitalistické. V té zaostalé socialistické ho tolik nebylo , a v "moderní by ho logicky mělo být míň". Není to v modernosti ale v podstatě. Násilí plodí násilí .A  to v moderní kapitalistické společnosti patří k základním piliřům ideologie ...rozeštvi společnost, dožeň vrstvy k vzájemnému opovrhování a násilí. Jen tak se dá efektivně vládnout, ovládat loupit a krást.

0 0
možnosti

Profesor_Nula

18. 1. 2010 22:42
Pěkný článek

který má myšlenku, obsah. Problém je ovšem v současné politické scéně, která tyto nálady naschvál a záměrně vyvolává. Každopádně je pěkný si přečíst občas článek, který nezapadá do té idnesácké klasiky typu modrá či oranžová propaganda.

0 0
možnosti
  • Počet článků 42
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2620x
Autor webu www.neuhaus.cz

Osobní stránka


Osobní blog na aktualne.cz

---
MOTTO:

V našem světě rychle se měnících hodnot (vítaných změn, které přináší technický a vědecký pokrok) podléhají změnám také duchovní, morální a umělecké hodnoty, ovšem daleko pomaleji a ne vždy k lepšímu.


Těžko říct, co přinese budoucnost. Rád bych si dovolil vyjádřit názor, že nový horizont nám může otevřít pokorný zájem o vnitřní či duchovní hodnoty. Naše technologické pokroky by nám měly poskytnout více času – budeme totiž potřebovat kulturu, abychom si to všechno mohli dovolit.


— Kurt Adler, 1965